Lepší prostor pro koncertní představení opery Amadis Jean Baptiste de Lullyho než původní rokokové divadlo v historickém prostředí zámku ve Versailles (Château Versailles, 5. cervence 2013) si ani nelze představit. Krásné divadlo s typickou výzdobou bylo postaveno v roce 1770 u příležitosti svatby budoucího Ludvíka XVI. a Marie-Antoinetty; prvním představením byla Lullyho opera Persée . Divadlo bylo tedy otevřeno 87 let po vzniku Amadise. Hudba však byla vždy duší versailleského zámku, i když v době vlády Ludvika XIV. nebyla na zámku trvalá operní scéna. Za života tohoto krále (1638–1715) byl zámek jak politickým, tak uměleckým fenoménem a symbolem triumfující monarchie; Lully byl ke královskému dvoru pozván, aby vytvořil francouzskou operní školu. Amadis patří k operám z jeho pozdního období; ač středověký námět vybral sám Ludvík XIV., příběhem rytířů a čarodějů vybočil skladatel poprvé z námětů založených na mytologii.
Červencové provedení Amadise (o pěti jednáních, z roku 1683) řídil ve vyprodaném sále významný francouzský cembalista a dirigent Christophe Rousset se svým souborem dobových nástrojů Les Talens Lyriques ; koncert měl obrovský úspěch a skončil velkými ovacemi. Představení bylo vysíláno živě na Culturebox.fr a zopakováno na festivalu v Beaune (13. července). Operu natočí firma Aparté (CD vyjde v roce 2014); dirigent tak pokračuje v sérii nahrávek Lullyho oper a v průzkumu zapomenutých mistrovských děl baroka. Jeho silný zájem o Lullyho dílo začal v 80. letech, kdy pracoval jako asistent souboru Les Arts florissants, jehož vedoucím je William Christie. „Amadise jsem chtěl dirigovat už dávno,“ prohlásil Rousset. „Byl jsem ohromen orchestrální partiturou opery, zejména v závěrečné chaconně, která se odehrává se slavnostní, téměř hypnotickou energií, jež zesiluje emocionální a dramatickou dimenzi postav.“ Během provedení opery se Rousset pohyboval čile od cembala k dirigentské podestě; jeho gesta byla precizní, čitelná a jeho energie téměř neuvěřitelná: ač provedení trvalo téměř pět hodin, dirigent nejevil známky únavy.
Mezi sólisty zazářil Belgičan Reinoud van Mechelen (role Zajatce, Pastýře a Hrdiny). Šestadvacetiletý, mimořádně muzikální tenorista má měkký, ohebný hlas krásné, takřka medové barvy, který je pro tento repertoár ideální (jistě by se skvěle uvedl i v mozartovských rolích, například jako Don Ottavio). S Les Talens Lyriques vystoupil poprvé, jako sólista působí od roku 2007 – účinkoval například s Il Gardelino a l’Arpeggiata a především s Les Arts florissants (naposledy v roce 2012 na festivalech v Aix-en-Provence a Edinburghu). Mladý umělec má před sebou určitě hodně zajímavou budoucnost. Jako Amadis se letos představil ve Versailles známý francouzský tenorista Cyril Auvity; s Les Talens Lyriques vystupuje pravidelně (vytvořil například hlavní postavy v nahrávkách Lullyho oper Persée a Bellérophon) ; č asto účinkuje i s dalšími vynikajícími barokními specialisty jako William Christie, Emanuelle Haïm, a Ivor Bolton. Z dalších zpěváků zaujal basbarytonista Benoit Arnould (Florestan). Tak jako van Mechelen výborně odhadl všechny dynamické a stylové nuance role. Rovněž mezi ženskými rolemi bylo několik zpěvaček, jejichž hlasy jsou pro repertoár tohoto typu ideální: sopranistky Bénédicte Tauran (Urgande), Hasnaa Bennani (Corisande) a Virginie Thomas (Pastýřka, Urgande). Některé další hlasy však byly příliš velké: především sopranistka Ingrid Perruche (Arcabonne) a – přes velmi pěknou barvu jeho hlasu – barytonista Edwin Crossley-Mercer ( Arcalaus).
Ohlas, který toto koncertní představení u místního publika vyvolalo, jsem zatím nezažila: po téměř pěti hodinách se diváci (většinou Francouzi) důrazně dožadovali přídavku, kterého se jim nakonec také dostalo. Krásná chaconna trvala čtvrt hodiny(!) a večer skončil dalšími ovacemi. Po koncertu se publiku dostalo dalšího požitku – velkého ohňostroje (během léta jsou ohňostroje pořádány v parku versailleského zámku dennodenně). Krásný večer tak měl stylový závěr zcela v duchu někdejších královských radovánek.
